Novorozenecké a kojenecké období

Nejprve novorozenec nedokáže vůbec rozlišovat mezi sebou a okolím.

Nerozliší zdroje pocitů, které si způsobí samo, a těch, které přicházejí

z vnějšího prostředí (Spitz, 1965).

Kolem třetího měsíce věku se lidé z okolí začínají vyčleňovat jako spe–

cifická kategorie a také v této době začíná dítě pozorovat, ochutnávat a pro–

zkoumávat svoje tělo ­ nejprve své ruce, pohyby prstů. Matka je v době

mezi třetím až šestým měsícem nadále považována za součást jeho bytosti

a díky biologickému zrcadlu, které dítěti poskytuje (imituje výrazy dítěte

a ono tak dostává zpětnou informaci), mu umožňuje dávat první vjemy

a pocity pocházející z jeho vlastního těla do vztahu s jeho projevy, reakce–

mi, chováním (Spitz, 1965).

Dítě si začíná uvědomovat sebe samo, své tělo a jeho projevy. Zís–

kává první zkušenosti v interakci s předměty a osobami v okolí. Rozvíje–

jící se jemná a hrubá motorika, lokomoce, smyslové vnímání mu to umož–

ňují. Začíná si uvědomovat samo sebe, nezná však dosud přesně hranice

vlastní bytosti. 

V prvních měsících života je dítě také plně soustředěno na vlastní po–

city pocházející z receptorů uvnitř těla. Učí se rozeznávat, které jsou libé

a nelibé, učí se je regulovat. V počátku postnatálního vývoje vnímá samo

sebe pravděpodobně jako součást svých pečovatelů. Součást „všemocné“

matky. 

Právě toto je období důležitých průzkumů. Dítě si vydrží dlouhé minu–

ty „ochutnávat“ svoje nožičky, dotýkat se sebe, štípat se či „kousat“. Ně–

kdy to dělá s takovým nasazením, až se samo rozpláče. Také osoby o něj

pečující pečlivě prozkoumává. Chce jim sahat do pusy nebo do oka, které

se tak zajímavě pohybuje, štípe je do nosu, jenž vyčnívá z obličeje, tahá za

vlasy, dává si do pusy jejich ruce. Je důležité, aby mu tento průzkum rodi–

če umožnili, ale dávali mu najevo své skutečné pocity. Něco je bolí, něče–

mu se vyhnou, něco je poleká, něčím dítě překvapí. Příkladně, když jim

chce sáhnout do pusy, tak na něho vypláznou jazyk nebo udělají „ham“

a dítě ucukne ručičkou. 

Ukazuje se, že vývoj negativních vazeb mezi matkou a dítětem v tomto

raném období je často spojen s její neschopností, nechutí nebo averzí tyto

„přísavné“ reakce dítěte snášet. Dítě si postupně ujasňuje, že není součástí

matky, ale že má vlastní tělo s vlastními pocity i se schopností se samostat–

ně projevovat.

23